S kolegy jsme se shodli, že nedílnou součástí naší puberty byly fotopříběhy. A protože naší práci dokumentujeme a ne vždycky je čas psát. Tahle forma se jednoduše nabízela. Jen ten romantický závěr trochu chybí, i když …
Týniště nad Orlicí kousek Hradec Králové. Vyfoukáno po včerejší vichřici, jako fajn počasí a městečko.
To co je nevyužitý průmyslový areál, byl dřív háj náletů. To co byl dřív háj náletů bylo ještě dřív parkoviště.
Takže správně - všude dlažba a asfalt. To bude pofrézováníčko.
Pařezy malé.
Pařezy velké. Shluky pařezů. Mrtě pařezů. Celkem 64 kousky.
A všude ten asfalt. Po dvouhodinovém zaměřování. Zkoušíme frézovat a statečně zdrháme na oběd. Byli jsme tu dopoledne, ale pro Míšu je stále všechno nové.
A hybaj zpátky do práce.
Takže včera tu taky foukalo.
A dneska tu nad námi ještě pár plechů píská. Takže slabší povahy s vyvinutým pudem sebezáchovy bez helmy ani ránu. V závěru odpoledne místní zaměstnanci : to jenom vypadá jako malá domu.
A my můžeme nakrmit auto, frézu …
.. a i sebe.
Pokochat se. Tady by mohla začít romantická zápletka našeho fotopříběhu,
, kdyby nezačalo sněžit. Nicméně spát budeme jako princezny, woe. Tady by mohla být taky romantická pointa,
, kdyby jsme nedoháněli práci.
Dobré zprávy z rána, po sněhu ani památky a protože to odsejpá dostaneme nášup za tímhle hangárem.
Ale jako fakt lahůdky … dalších 37 kousků. Takže odpoledne za sebou necháváme obvyklý výjev hromady štěpky a hlíny. A jede se na další frézování...
