Dlažkovice

“ Vy nevíte, kde jsou Dlažkovice ? “ “ Popravdě, nevím “ “ Každej ví kde jsou Dlažkovice “ Tak bohužel nejsem každej. Toliko rozhovor s panem starostou Dlažkovic a podle všeho i patriotem, který si mě odchytl při zakázce frézování v nedalekém Velemíně. Do dvou dnů jsem stál na návsi s tímto člověkem a přebíral zakázku dvou pařezů. První kousek - 90cm lípa se maskovala v shluku větví na hřbitově - odfrézovat do maximální hloubky, kvůli údržbě trávníku a rozšíření o další hrob.

A druhý - 110cm v minulosti snad udajně borovice - přímo před obecním úřadem - odfézovat do pravidelné hloubky 5 cm. kvůli zpevnění povrchu a rozšíření o další parkovací místo. Samé rozšiřování - jsou pěkně rozpínavé tyhle Dlažkovice.

Abych nebyl úplně mimo hru, něco jsem o obci před cestou vygooglil, takže to máme malebnou vesničku ( souhlasí ), Ústecký kraj ( taky souhlasí ) a umístění všude skoro kousek - nejblíž Lovosice, Litoměřicko, kousek Lounsko atd. O malebnosti nemůže být pochyb - při frézování zejména větších stromů, je poměrně dost času na koukání a kochání se. Výhled přímo na hřeben Českého středohoří pěkně v řadě - zříceniny Otářík, Košťálov, Ostrý ...za zády Hazmburk. Parádní místo na kochání, na samotě a na hřbitově to svádí k hlubšímu zamyšlení… “ Vy tady rušíte ten pařeez..” zaznělo mi za zády. Po obnovení životních funkcí, ustálení tepu, měním baterku v bajpasu a snažím se stařenku oslovovat slušně. V hlavě mi zní spousta otázek typu “ Co je to sakra za nesmyslnou vyhlášku - chovejte se na hřbitově tiše “ “ Proč se mne někdo ptá na takovou samozřejmost, když stojím se tři čtvrtě tunovou mašinou, která ničí pařez na třísky …” odpovídám co nejslušněji “ ano, frézuji pařez “ “ no konečně se k tomu starosta dokopal “ Po zbytek svého hřbitovního působení se raději nekochám a paranoidně se neustále ohlížím.

Dlažkovice likvidace pařezu

Přemisťuji se k obecnímu úřadu. Při vykládání frézy mne oslovuje kluk na kole cca. 9 let. “ Co to jeeee? “ Nestačím odpovídat a padá další otázka “ Huuustýýý, to je jako tank… s tím budete dělááát ? “ Nadechuji se naivně k odpovědi. “ To musim říct Jirkovi “ Nesnažím se už reagovat. chlapec šlápne do pedálů a zrychluje z nuly na sto během 4,3 vteřin. Frézovat budu ze silnice, při místním provozu je riziko nižší, než infarkt způsobený stařenkou na hřbitově. Při ohlédnutí před startem frézy vidím u plotu shluk dětí. Starý pařez u parkoviště jde snadno, paní z hřbitova v nedohlednu, tak se nechávám opět strhnout k polemikám - téma : rozdíl dětí na vsi a ve městě. Neuvěřitelný, jako jsou sice prázdniny, ale ten klučina na kole se umí asi teleportovat. A zbývající pětice kluků a dvě děvčata budou asi všichni ten Jirka. Zatímco tady se přijede osm dětí na jedno místo a tiše pozorují. Ve městě by se potkali stěží dva a to asi jen v pohodlí svého pokojíčku přes facebook. Paráda si takhle po hrabalovsku zapábit a popřemýšlet. Cestu domů si už jen tak s úsměvem protahuju přes Český středohoří.