V kalendáři jsem měl napsáno Chomutov a připojený špendlík coby místo setkání někde na mapě. Mobil hlásí sedm hodin ráno a sedm stupňů. Krapet jsem znejistěl, když mě navigace protáhla Chomutovem a vedla mě deset kilometrů v mlze směr Krušné hory. Místo setkání čerpací stanice. Mobil je krutý - 1) zadavatel mi hlásí zpoždění 2) teploměr oznamuje 0 stupňů, takže to bílé okolo je skutečně sníh 3) zmateně se střídá německý a český operátor 4) jsem 600m nad mořem, nemůžu dýchat.
Seznamujeme se s Honzou zadavatelem, arboristou , zahradníkem, inženýrem lesnictví, dendrologem… a co je pro nás důležité také majitelem méně výkonné frézy (: během vyjmenování všech svých odborností a dovedností vykouří dvě cigarety, takže i kuřákem. Což je sympatické - mým jediným želízkem v ohni k přežití pro dnešní den je podzimní “nížinná” bunda, termoska kávy a krabička cigaret. Proč mu není v té arboristické kombinéze zima, sakra ? Mám termosku kávy, litr teplé kávy.
Po dalších dvaceti kilometrech stavíme za cedulí Vejprty. Dál už to vlastně ani nejde. Jsme v okrese Kadaň, a koukáme na Německo. V mobilu se natrvalo po střídavém boji vítězně usídlil německý operátor. Po drobných změnách o proti původnímu zadání jako je změna z jednoho parku na parky dva, z cca. 30 pařezů jsme udělali 48 kusů, začínáme pracovat … mám necelý litr teplé kávy. Do boje nasazujeme 2 frézy. Honza nám vychází maximálně vstříc a pařezy rovná na minimum, nutno podotknout - velký respekt během jednoho dne upravit téměř 50 ks, z toho třetinu téměř metrových pařezů začínám věřit všem jeho výčtu odborností. Mám dvě deci kávy. Během práce jsem mile rád vyšel vstříc zadavatelovým nabídkám typu “ Póóď kouřit “ “ Dáme kafe ? “ a dozvěděl se spousty novinek z arboristiky, místních dějin. Přišla řeč i na historii a paradoxy parků, kde frézujeme, které stromy vysázeli pionýři, že kupodivu lípy vysázeli hitlerjugend, že skutečně ne náhodou některé části parku mají pravidelně uspořádání po bývalém hřbitovu. Předali jsme si zkušeností s frézování a jednotlivých výrobců fréz. A v seznamu rozhovorů byl koneckonců Honzův životopis - taková Honzíkova cesta, aneb jak se člověk z hor dostane do nížiny,aby se stejně zase do hor vrátil. Začíná se stmívat, záměrně si vybíráme pařezy v dosahu pouličního osvětlení. Zběsile mačkám poslední kapičky kávy z termosky - propadám hysterii. Druhý den jsem se vyzbrojil zimní “nenížinnou” bundou a litrem kávy ( zároveň připisuji do seznamu pro ježíška žádost o větší termosku ). Honza nám plně důvěřuje ( nebo mu nechutná moje káva ) hned ráno vyjel do nížiny za prací směr Louny. Ukončení a předání zakázky proběhne po telefonu. Společnost nám dělají pouze technické služby, které odvážejí zbytky kmenů a pařezů ještě asi chvíli po nás.
Comments